Mezinárodní den žen, zpravidla u nás nazývaný zkratkou MDŽ, se v České republice z celospolečenského hlediska téměř vůbec neslaví, respektive se slaví jen okrajově, a to především ve srovnání s mohutností oslav v předrevolučním období. Důvodem je právě ono období vlády socialismu, během kterého byl tento svátek masivně zneužíván k propagandistickým účelům komunistů, o čemž si povíme více v druhé části tohoto textu.
Současná situace
Z formálního hlediska se dle zákona jedná o takzvaný „významný den“, což bylo přijato Parlamentem České republiky v roce 2004, nepřekvapivě na návrh Komunistické strany Čech a Moravy a Sociální demokracie. To se setkalo s velkým nepochopením a nelibostí jak ze strany mnohých politických představitelů, tak ze strany velké části veřejnosti. Dodnes se tak pravidelně objevují pokusy politiků o zrušení Mezinárodního dne žen jako významného svátku.
Postoj české společnosti jako celku k tomuto svátku se u nás ve většině případů pohybuje od nezájmu po nesnášenlivost. Zájem o Mezinárodní den žen projevují ve významné míře pouze lidé zabývající se právy a rovnoprávností žen (to souvisí se vznikem a původním a originálním posláním tohoto svátku) a menší část starší generace (to souvisí se sentimentem spojeným s minulým režimem). Mladé lidi tento svátek víceméně vůbec nezajímá. Starší ročníky ho pak zpravidla považují za obskurní a chovají k němu mírnou až silnou nevraživost. Sice se nedá tvrdit, že by byl Mezinárodní den žen opomíjen zcela a v rámci částečné rehabilitace někteří muži darují ženám v tento den květiny a drobné dárky, ale jedná se spíše o okrajovou záležitost. Nesrovnatelně větší pozornost je u nás v tomto ohledu ženám věnována na Den matek.
Situace za socialismu
MDŽ a První máj u nás byly za komunismu nejdůležitějšími svátky (pochopitelně z donucení režimem). Oslavy byly celostátní a vskutku velkolepé. Velmi smutné však je, že byl Mezinárodní den žen masivně zneužíván ke komunistické propagandě a navzdory prohlášením představitelů režimu ani trochu nesloužil k vytvoření rovnoprávnosti mezi muži a ženami.
Jak to však vypadalo ve skutečnosti? Pakliže bychom to měli krátce shrnout, pak ženy dostávaly ve velkém rudé karafiáty, komunističtí představitelé přednášeli trapné, směšné a obsahově zoufalé projevy a muži se takzvaně „ožrali, jak zákon káže“.
Nyní však popíšeme situaci trochu detailněji. MDŽ nebyl za komunismu paradoxně dnem volna, ale normálně se chodilo do práce, což režimu vyhovovalo, protože se lidé nemohli „schovat“ doma. Ženy již v práci dostaly první rudý karafiát a mnohdy také nějaký drobný dárek od ROH – Revoluční odborové hnutí (jako například mýdlo, utěrky či ručníky). V rámci každého podniku proběhlo také první setkání dne, kde měl vedoucí pracovník nějaký trapný projev na téma „Role soudružky v socialistické republice“ nebo podobný nesmysl. Občerstvení bylo klasicky ve formě chlebíčků. Po práci proběhlo další setkání, tentokráte v nějakém společenském sále, kde měl projev na téma „Role soudružky v socialistické republice“ jiný komunistický papaláš, což byl typicky předseda Národního výboru. Ženy obdržely další rudý karafiát, chlebíček a navíc také sklenku vína, protože už měly po práci. Večer dorazili na toto společenské setkání také muži, kteří Mezinárodní den žen ve většině případů oslavili nadměrnou konzumací alkoholických nápojů.
Samotný vrchol oslav nastával večer před samotným MDŽ, kdy se vybrané zasloužilé soudružky potkaly na Pražském hradě s prezidentem, členy vlády a vysokými komunistickými funkcionáři.
Rudé karafiáty jako symbol MDŽ v Československu
V někdejším Československu byly symbolem Mezinárodního dne žen rudé karafiáty. Tato překrásná květina se tak po revoluci stala trnem oku mnoha lidí a řada žen je nemá ráda, protože si jí spojují právě s totalitním komunistickým režimem u nás, což je bohužel velká škoda. A proč byly komunisty zvoleny právě rudé karafiáty. Výběr rudé barvy je pochopitelný, protože ta pro komunisty symbolizuje dělnickou krev. Samotné karafiáty pak byly zvoleny, protože se jim ve sklenících českých pěstitelů dařilo.